Dějiny šlechty

Vznik šlechty a její vývoj v průběhu let

Zájemci o koupi šlechtického titulu se často chtějí dozvědět více o historii šlechtictví. Pohnuté dějiny šlechty sahají již několik století do minulosti. Přesto často panují nejasnosti ohledně historického významu a vývoje v průběhu let. Než se rozhodnete pro šlechtický titul podle svého výběru a necháte si domů doručit jmenovací listinu a spol. pomůže vám následující výklad, abyste se o šlechticích a šlechtičnách dozvěděli více.

Historický význam šlechty

Šlechta a různé šlechtické tituly jsou významnou součástí lidských dějin. Šlechtické postavení přiznávané mužům i ženám totiž existovalo již v prvních vyspělých civilizacích. Tento společenský fenomén přežil běh času daleko od kulturního zázemí. Šlechta existovala ve starověkém Egyptě, čínské říši, japonské dynastii, Mezopotámii, Římské říši a mnoha dalších vládnoucích dynastiích. Existují však i prameny, které naznačují, že šlechta nehrála roli v každé vyspělé civilizaci. Například římský autor Tacitus ve svých dílech píše o dříve převládající rovnosti všech lidí a výslovně zdůrazňuje, že dědičné získávání šlechtictví se stalo běžným až v průběhu času.

Vzhledem k tomu, že ne vždy existuje dostatek literárních pramenů a mnohá literární díla jsou pouze neúplná, pomáhají někdy při objasňování historického významu šlechty pouze domněnky. Historické nálezy, jako jsou tzv. knížecí hroby, však ukazují, že lidé s vyšším postavením ve společnosti existovali již před mnoha staletími, ba dokonce tisíciletími. Bez důkazů o existenci šlechtického titulu je pravděpodobně jisté, že společenské struktury vládnutí se od nepaměti nevyznačovaly rovností. Téměř každá společnost a kultura si vytvořila svůj vlastní hierarchický systém. I když ne ve všech, v mnoha společnostech a dynastiích hrála šlechta významnou roli - to se dnes zdá být jisté.

Pojem šlechta je nicméně heterogenním označením vyšší třídy. Definice šlechty a příslušnost k ní vždy závisí na době, historii a regionu. Neexistuje žádné univerzálně platné rozlišení mezi jednotlivými hodnostmi. Šlechta často není vnímána jako jednotná skupina, ale spíše jako společenský koncept, který se v průběhu let měnil.

V zásadě však panuje shoda v tom, že šlechta má v lidských dějinách velký význam. Šlechta je vznešené společenské postavení, které je většinou dědičné. To znamená, že se postavení lidí dědí. Potomci šlechtického rodu se také stávají šlechtici - totéž platí pro adoptované děti nebo provdané ženy a muže. Míra odpovědnosti se u šlechty liší. Od vojenských hodností, jako je rytířský titul, až po politickou odpovědnost v případě úřední šlechty - lze si představit četné stupně. Zejména pozemkový majetek šlechtu odlišuje od chudších společenských vrstev, které pozemkový majetek měly jen zřídka, protože nad ním měla kontrolu šlechtická rodina.

Příslušnost ke šlechtě a její povinnosti

Rozmanitost úkolů šlechticů a šlechtičen se v průběhu dějin měnila. Vyšší mocenské postavení však bylo vždy doprovázeno vyšší mírou odpovědnosti. Šlechtické děti byly na své pozdější úkoly připravovány již od útlého věku. Vzdělání bylo jakýmsi výcvikem, který měl udržet šlechtu jako vznešenou třídu s nejvyššími ctnostmi. V Evropě šlechta v průběhu času představovala mimo jiné křesťanské hodnoty, ideál rytířství a také osvícený absolutismus.

Ve většině případů se příslušnost ke šlechtě dědila na základě původu. Ve výjimečných případech však mohly být do šlechtického stavu povýšeny i ctnostné osoby bez hodnosti. Tuto pravomoc často neměl pouze císař, takže králové a knížata mohli do šlechtického stavu povýšit i nešlechtice. Panovník si svůj nárok na moc udržoval z Boží milosti. Předával část tohoto nároku na vládu a legitimizoval vysokou odpovědnost šlechty.

Šlechta v literatuře a výzkumu

Šlechtické tituly jsou především evropským fenoménem. Řada historiků a badatelů si dala za úkol zjistit o šlechtě více. Přes veškeré úsilí se původ šlechtických titulů nepodařilo zcela objasnit. Učenci interpretují středověké prameny zcela odlišně. Především se vedou diskuse o otázce, kdy vlastně šlechta vznikla. Vzhledem k tomu, že některé teze jsou často zastávány, je třeba jim přikládat větší význam, pokud jde o původ šlechty.

Marc Bloch významně přispěl k historickému výzkumu. Ve své knize "Die Feudalgesellschaft" (Feudální společnost) poukazuje na to, že již v raném středověku existovala šlechta, která vlastnila určité množství půdy. Zejména robertini vlastnili rozsáhlé pozemkové majetky. Kariéru na královském dvoře nebo službu v církvi často doprovázelo mocenské postavení, které se projevovalo i v oblasti vlastnictví půdy. Vliv těchto rodů v průběhu let rostl. Vznikaly mocenské pozice, celé rodové dynastie získávaly obrovskou politickou zodpovědnost a zároveň vlastnictví rozsáhlých pozemků. Vliv těchto rodů se během politických změn prudce měnil. Vliv však jednoduše nezmizel, spíše do této pozice nastoupil jiný rod.

Mezi lety 800 a 1000 probíhaly v Evropě boje. Do střední Evropy vtrhli Seveřané a Vikingové. Četné rody a muži se odhodlaně postavili na odpor. Ti, kteří se bránili obzvlášť důrazně a úspěšně mečem a uhájili vlastní říši, mohli počítat s větším vlivem. Obrovské obranné výkony vedly k získání šlechtického titulu. Tyto rody byly často dříve nesvobodné nebo neměly výrazné mocenské postavení. Čestný závazek vůči vlastní vlasti však vedl ke vzniku tzv. mečové šlechty - milníku na cestě k ucelenému šlechtickému titulu. Mečovou šlechtu tvořily na jedné straně staré elity a rody s nově získanými šlechtickými tituly.

Feudální systém v tomto období znamenal vznik rozsáhlých závislých území v rámci říše. Přísně hierarchický systém vyžadoval různé stupně moci. Šlechtické tituly byly nejlepším způsobem, jak postoupit v pyramidě.

Raný středověk a šlechta

V raném středověku vládly Germánii především kmenové svazy. Neexistovala žádná šlechta, jak ji chápeme dnes. To se změnilo až s přechodem od Merovejské říše ke Karolinské říši. S vládou Sálů a Sasů se vytvořily struktury, které umožňovaly lepší výkon vlastní moci. Jmenování ministeriálů, kteří vykonávali moc jako správní úředníci, bylo milníkem na cestě k urozenému státu. Správní úředníci pocházeli z kruhů rytířů a dalších společenských šplhavců.

Feudální společnost a přísně hierarchický systém podporovaly rozvoj šlechtického titulu, který se předával v mnoha rodinách. Za činnost neexistovala odměna v podobě peněz - ve většině společností lidé dostávali půdu, která sloužila k zajištění jejich vlastních potřeb. Feudální systém byl formativním vývojem raného středověku.

Ve třináctém století již mělo šlechtický titul stále více lidí. Další šlechtické tituly mohli v té době získat i lidé, kteří nepocházeli z rodů, jež vždy zastávaly výsostné mocenské postavení. I nesvobodní lidé získávali šlechtický titul díky vojenským poctám nebo službě ve správě. V polovině 13. století se za šlechtu považovala i společenská vrstva. Sebepojetí šlechty utvářely ideály a rytířské ctnosti. Každý, kdo měl v raném středověku šlechtický titul, byl spojován s rytířstvím, ušlechtilými ctnostmi, mocí a půdou. Původ již ve středověku nehrál roli. Dřívější příslušnost ke svobodným, mocným nebo určitým společenským skupinám byla minulostí. Od té doby patřili lidé k původní šlechtě bez ohledu na svou osobní historii. Kdy však šlechtický titul získal společenský význam, který mu dnes s odstupem času přisuzujeme?

Jedním z důležitých historických pramenů je takzvané Saské zrcadlo (Sachsenspiegel), které bylo ve třináctém století jedním z důležitých pramenů pro vzdělávání. V Sachsenspiegel je pouze jedna zmínka o slově "šlechta". V Heidelberském iluminovaném rukopise, který existoval jako doplněk Sachsenspiegelu, již hrálo důležitou roli rozdělení stavů a tříd. V době vydání bylo rozdělení tříd zřejmě již společensky zakotveno. Při zpětném pohledu je však patrné, že šlechtě byla v průběhu staletí přisouzena jiná role.

Šlechtický rod ve vrcholném středověku

Ve vrcholném středověku bylo panovníky jmenováno stále více ministeriálů. Králové a vévodové si nechávali spravovat svůj majetek. Funkcionáři měli na starosti řadu každodenních starostí. Ve vrcholném středověku se vyvinul svébytný systém s četnými mocenskými pozicemi a různými úkoly. Protože se lidé mohli v systému také vypracovat, získávaly někdy rody se šlechtickým titulem značný vliv. Ve vrcholném středověku přebíraly šlechtické rody jurisdikci ve svém regionu a spravovaly panství. Byli však i ztroskotanci. Jiné rody ztrácely moc a naopak se podřizovaly jiným šlechticům.

V energetickém systému došlo k pohybu. Úspěšní ministři mohli trvale rozšířit svou moc. Vzrostlo vlastnictví půdy a jako výraz šlechtické dynastie vznikla vysoká šlechta, která odpovídala společenské elitě. Ve 14. století byl tento vývoj do značné míry završen. Konflikty zajišťovaly, že šlechta získávala stále větší moc a zůstávala nezávislá. Formování států probíhalo v Německu a Itálii jako jakási mozaika. V různých vévodstvích a hrabstvích byly za vládu a politickou odpovědnost zodpovědné jiné šlechtické rody. Naproti tomu ve Francii a Anglii se národní stát vyvinul již ve vrcholném středověku. V Německu a Itálii si šlechtické rody svůj vliv zatím udržely - národní stát v Německu vznikal ještě dlouho.

Vrchol a úpadek šlechty

Vrcholem a rozkvětem evropské šlechty je vrcholný středověk. V žádné době neměli šlechtici a šlechtičny větší společenskou odpovědnost a moc. Společenský význam byl dán také vzděláním šlechticů. Šlechtici a šlechtičny uměli mluvit a psát. Hospodářský rozvoj a získávání bohatství kupeckými rody provázel také posun moci v neprospěch šlechty. Rozkvět šlechty skončil až v 18. století. Společenský vývoj a demokratické snahy způsobily ztrátu moci - ale vysoká pověst se do dnešních dnů téměř nezměnila.

Takže každý, kdo má šlechtický titul, si může stále vysloužit obdivné pohledy a procházet se ulicemi svého města jako šlechtic nebo šlechtična.