Šógun kara Taishi

Popis

Shogun

Šógun, zhruba "velký generál, který si podmanil barbary"/"generalissimus") byl japonský vojenský titul pro vůdce z řad samurajské válečnické šlechty od 12. století do roku 1867. Původně byl šógun zhruba ekvivalentem evropského vévody a do této funkce byl jmenován pouze dočasně se zvláštními pravomocemi v případě nouze při boji s emiši. Minamoto Joritomo pak dosáhl toho, že na něj císař v roce 1192 po skončení období Heian tento titul dědičně převedl.

Šógunát se zpočátku vztahoval pouze na domácnost, později také na správní aparát šóguna. V japonštině se označoval jako kōgi ( doslova úřední záležitosti, tj. "ústřední vláda"); od 19. století se označoval jako bakufu (doslova stanová vláda ve smyslu "vojenská vláda"), aby se odlišil od císařského dvora, který byl stále více považován za svrchovaný. Bakufu zůstalo dominantním politickým centrem země až do porážky Tokugawashogunátu ve válce Bošin v průběhu restaurace Meidži v roce 1868, kdy bylo zrušeno spolu s do té doby existujícím stavovským státem.

Japonská šlechta

Až do 5. století n. l. byla šlechta v Japonsku pouze volným sdružením klanů ovládajících půdu. V 6. století udělila ústřední císařská moc Tennō některým hlavám klanů dědičné stavovské tituly. Faktická moc hlav klanů tak byla delegována a legitimizována státem.

V 7. století, v průběhu zavádění systému Ritsuryō, který byl silně ovlivněn čínskými vlivy, bylo kritérium šlechtického původu nahrazeno správními schopnostmi. Provinčním zákonem z roku 701 byla rodová šlechta nahrazena zásluhovou šlechtou úředníků (Kuge). Pod vedením této záslužné šlechty, která se stále více soustřeďovala v hlavním městě Heian-kyō (dnešní Kjóto), vytlačovala sdružení pozemkových válečníků a správců panství z provincií stále více civilní šlechtu od moci až do doby kolem roku 1200. Tzv. mečová šlechta (buke, zejména samurajové, daimjó, šógun) pak vládla Japonsku až do roku 1868 a ponechala tennó pouze vysoké kněžské, kulturně-ochranářské a legitimizační úkoly. V roce 1884, při restauraci Meidži císařskou mocí (nebo alespoň z jejího pověření), byla občanská šlechta a šlechta meče spojena do jednotné šlechty (kazoku) a samurajská hodnost jako taková byla zrušena. Zákonem ze 7. července 1884 byla šlechta odstupňována do pěti tříd podle britského systému peerage, ale používaly se pro ni čínské tituly. Na rozdíl od čínského pravidla byla dědičná na dobu neurčitou na principu prvorozenectví, takže mladší synové titulovaného šlechtice byli po celý život bez šlechtického titulu a dědicové za života svého otce. Po druhé světové válce byla šlechta jako instituce zrušena ústavou z roku 1946. Zůstala pouze samotná císařská rodina.